ČeskyEnglish
slideshow_01.jpg 130420_manevry_fiw_zumberk_5.jpg 463.jpg manevry-2012-zumberk079.jpg Terezin.jpg St.-Kolin-2012.-1.jpg DSC_0907.jpg

Historie New Hampshire Provincial Regiment

 

Milice New Hampshiru vznikla v roce 1689 z více regimentů, které měla města NH kolonie. Byla to města Portsmouth, Dover, Exeter a Hampton. Později se k nim přidala další města. 750 mužů NHM se zúčastnilo obrany proti útokům indiánů, obzvláště od roku 1689. Občas sloužily jako posádky na hraničních pevnostech. Indiánské útoky pokračovaly zač. 18 stol. často na osamocené domy osadníků. Skupiny milicionářů hlídaly a prozkoumávaly hranice. V roce 1711 vrcholily útoky divochů a polovina mužů kolonie sloužila krátkodobě v pohraničí. Útoky indiánů pokračovaly až do roku 1713, kdy byla podepsána mírová dohoda.

Přesné zákony o milici byly vydány roku 1718-19. Stanovovaly regimenty tvořené bojeschopnými muži od 16 do 60 let. Indiáni začali znovu útočit v roce 1722 a byli opět povoláni někteří milicionáři na krátkou dobu. Roku 1725 se podařilo indiány konečně pokořit, díky posilám z Massachusetts. Roku 1730 počítala milice 1800 mužů rozdělených do 2 regimentů, přestože nebyli řádně vyzbrojeni.

Začátkem 40. let se guvernér Benning Wentworth snažil milici znovu oživit. Na 40-50 milicionářů hlídalo hranici v roce 1744 a o rok později měli i 15 mužů na koních pod velením kpt. Nathaniela Drakea. V roce 1746 probíhaly boje s indiány a zapsalo se více skautů na kratší dobu cca 1 měsíc.  Jedním z nich byl Robert Rogers, který se později stal slavným důstojníkem Rogers Rangers. Ten rok sloužil jako vojín v jednotce Daniela Ladda. Tito skauti nebyli Rangeři, ale očekávala se od nich ochrana a varování před nebezpečím. Koncem válek krále Jiřího, v roce 1748, jich bylo na 174 mužů a byly rozmístněni v různých hraničních komunitách. I přes údajný mír byla sestavena v roce 1750 jízdní jednotka v Kingstonu.

 

 

1752

Indiáni obnovili útoky na pohraničí. V srpnu zaútočily na Bakerstown, kde se zabili ženu a vzali několik zajatců.  Následovali podobné útoky v Salisbury a Charlestownu.  John a William Stark, David Stinson a Amos Eastman lovili na řece Baker ve městě Rumney  a byli napadeni indiáni. Stinson byl zabit, William Stark unikl a John Stark a Eastman byli zajati a odvedeni do Memphremagogu, v Kanadě, kde byli později vykoupeni.

obr01.png

 

1754

 

V červnu napadli indiáni dům Nathaniela Maloona v Salisbury a zajali ho i s manželkou a třemi dětmi. Guvernér Wentworth poslal za indiány companii, ale marně. 

V srpnu provedli další útok v místech, kde je nyní Franklin, zabili Timothy Cooka a paní Filip a vzali Enose Bishopa do zajetí.  Lidé měli strach z opakujících se útoků a tak l0. srpna guvernér Wentworth nařídil oddílu padesáti mužů, pod velením Mjr. John Goffea, pochod přes Merrimack Valley a vyhnání indiánů a současně poslal dva oddíly k řece Connecticut.

 

obr02.pngBez ohledu na oddíly vyslané do Charlestownu na řece Connecticut přepadli v srpnu indiáni dům Jamese Johnsona, zajmuli celou rodinu osmi osob, které odvedli do Kanady a prodali do francouzského zajetí. Po té se britská vláda rozhodla účinněji pomoci koloniím.
Milice New Hampshiru byla na začátku války v ubohém stavu. Měla libru prachu na muže, poskytnuté zbraně byly obvykle toho nejmizernějšího rázu a nebylo v moci lidí obstarat si lepší zbraně, neměli na to prostředky. Přesto provincie v roce 1754 vydala nový zákon o milici, který nařizoval cvičení 4x do roka. Také povinné hlídky nebo služby provincii. Válka očividně zlepšila situaci. Vojenský duch kolonistů byl velký.

 

 

 

 

Guvernér New Hampshiru
Benning Wentworth 

 

1755

Regiment se měl zúčastnit kampaně proti Crown Point. Při tomto tažení velel generál William Johnson  3400 vojákům a skupině spřátelených Mohawků. New Hampshire postavil regiment o síle 500 mužů pod velením Col. Josefa Blancharda z Dunstable, nyní Nashua.  Tři companie v tomto pluku byly založeny v blízkosti vodopádů Amoskeag, jedné velel John Goffe, jedné John Moore z Derryfield, a jedné Robert Rogers z Dunbarton. Lékařem regimentu a poručíkem 7. kompanie byl Dr. Anthony Emery z Hampton.

Guvernér Wentworth přikázal regimentu plk. Blancharda, aby se shromáždil na místě od té doby známém jako farma Daniela Webstera ve Franklinu, tehdy zvaném Stevenstown. Pevnost, která tu byla původně postavena pro ochranu proti indiánům, se nazývala Salisbury Fort. V naprosté neznalosti země nařídil guvernér Wentworth plukovníku Blanchardovi postupovat ke Crown Point přes  Coos Meadow na horním toku řeky Connecticut (nad Lancasterem). Naplánoval většinu cesty po řekách Merrimack a Connecticut a tak nařídil stavět čluny. Plukovník  Joseph Blanchard dostal rozkaz, a tak regiment vyslal kompanii kpt. Rogerse a jeho rangerů napřed, aby u Coos Meadows  vybudovala pevnost Wentworth, hlídala přesouvající se jednotky a bránila je. Po šesti týdnech promarněných těmito absurdními opatřeními si guvernér uvědomil svoji chybu a poslal regiment přes provincii rovnou do No.4 ( Nyní Charlestown), tedy směrem na Crown Point přes Albany. Cesta do Albeny, vzdáleného asi 80 mil, musela být vykonána napříč divočinou. Neměli k disposici žádné dopravní prostředky, protože tam nebyly cesty a tak si každý musel nést veškerou výstroj a proviant sám.

obr03.jpg

Mapa New Hempshiru z roku 1757

 

Začátkem srpna některé z jednotek Nové Anglie vybudovaly Fort Lyman na řece Hudson nad Albany, jen 14 mil od horního konce jezera George. 

Do Albany přišel regiment 11. srpna, ale nemohl se vydat dál, dokud mnozí muži neobdrželi potřebnou výstroj i oblečení. Tyto věci jim poskytli velkorysí občané a sklady jiných provinčních regimentů. I přes tyto nedostatky považovali, podle plukovníka Blancharda, mnohé osobnosti v Albany tento regiment za lepší, nežli celá armáda New Yorku a Rhode Islandu. 18. srpna poslal Johnson  Blanchardovi rozkaz zajistit eskortu pro zásobovací kolonu jedoucí z Albany do Fort Lyman.. Blanchard vybral pro převoz Roberta Rogerse, kapitána rangerské companie. Rogers opustil Albany 20. srpna s jeho přibližně 50 zálesáky, aby strážili tuto kolonu a cíle dosáhli asi 26. srpna. Tou dobou oddíly generála Jonsona přešli od Fort Lyman k jezeru George, kde se utábořily. Rogers předal Jonsonovi dopis od Blancharda, ve kterém ho doporučoval jako osobu obeznámenou s územím nepřítele a indiánskými technikami boje. Zbytek regimentu přišel do Fort Lyman 7. září a plukovník Blanchard převzal velení pevnosti. Když druhý den, 8. září 1755, začala bitva u jezera George, poslal na pomoc 80 mužů z newhampshirského regimentu pod velením kapitána Folsoma a kapitána  McGennise se 40ti muži newyorského regimentu. Asi ve čtyři hodiny odpoledne zpozorovali asi 300 ustupujících nepřátel. Kapitán Folson rozmístnil své muže mezi stromy a když se nepřítel přiblížil, zahájil palbu. Dobře vedenou střelbou pokračoval v útoku až do tmy. Byli pobiti skoro všichni nepřátelé z této skupiny, několik zajato a ukořistěny zavazadla a munice francouzské armády. Folsom ztratil jen šest mužů, ale McGennis byl smrtelně zraněn a brzy zemřel. Přes 200 těl mrtvých kanaďanů a indiánů bylo naházeno do jezírka, které od té doby nese název Bloody Pond (Krvavý rybník). Pluk pak vstoupil do pravidelné armády a jeho muži byli zaměstnáni jako skauti. 21. září Sir William Johnson přejmenoval Fort Lyman na Fort Edward.

obr04.png

Albany
v roce 1758

 

 

 



Po této srážce si generál Johnson vyžádal posily a vybudoval Fort William Henry. New Hampshire vytvořil druhý battalion o 300 mužích pod velením plk. Petera Gilmana z  Exeteru. Tento battalion se seskupil 19. září a mašíroval cestou prvního přes No.4 do Albany. Oba battaliony opustily Fort Edward v prosinci a vrátily se domů do New Hampshire, až na kompanii rangerů Roberta Rogerse, která tam zůstala a byla součástí zimní posádky.

 

1756 

V březnu Johnson pověřil Rogerse zřízením druhé rangerské kompanie. Obě jednotky se staly nezávislé, znamenalo to, že nebudou částí žádného jiného regimentu a této výsadě se těšili po celý zbytek války.

Na jaře postavil New Hampshire znovu 2 battaliony pod velením plukovníka Nathaniela Meservea. První byl poslán do Nového Skotska a druhý do nově vybudované pevnosti William Henry. John Goffe byl kapitán sedmé companie. Na zimu se regiment opět vrátil domů.

 

1757 

Byly vytvořeny opět dva battaliony. První pod velením plukovníka Nathaniela Meservea šel do Halifaxu a druhý pod velením podplukovníka Johna Goffe přes No. 4 a Albany do pevnosti William Henry. 

 

Pevnosti William Henry velel podplukovník George Monro. Ta byla od 3. srpna obléhána silným francouzským  uskupením, kterému velel generál Louis-Joseph de Montcalm. Po několika dnech ostřelování, kdy obléhaným zůstalo posledních pár děl, Angličané  9. srpna kapitulovali za podmínky, že se zdrží účasti ve válce na 18 měsíců. Měli dovoleno držet muškety, ale žádné střelivo a jediné symbolické dělo. Druhý den je měli Francouzi doprovodit do pevnosti Edward. Kromě toho měly anglické úřady do tří měsíců propustit všechny francouzské zajatce. Angličané ještě večer museli odejít do tábora před pevností a hned po jejich odchodu vnikli do pevnosti indiáni a pobili všechny raněné a nemocné, kteří byli ponecháni v pevnosti. Potom vnikli i do anglického tábora, kde si brali nač přišli. Až po zásahu Montcalma a zdlouhavém vyjednávání nastal klid.

 

obr05.jpgDruhý den ráno, 10. srpna, když se Angličané vydali na pochod k pevnosti Edward, začali indiáni znovu s útoky. Brali jim jejich majetek, zbraně i oblečení, odváděli je do zajetí nebo přímo na místě zabíjeli a skalpovali. A to jak muže, tak i ženy a děti, které byly s vojskem. New Hempshire Regiment odcházel jako poslední a byl terčem nejtvrdšího útoku. Z 200 mužů bylo 80 zabito. Pochod se změnil ve zmatený útěk lesem. Když první skupinky dorazili do pevnosti Edward, nechal plukovník Webb střílet z děla, což mnoha zbloudilcům ukázalo cestu. Někteří bloudili i několik dní. Ten den bylo indiány zabito asi 200 lidí a asi 700 zajato. Asi 400 zajatců téhož dne vykoupil od indiánů Montcalm a 15. srpna je nechal odvést do pevnosti Edward, ale dalších asi 200 odvlekli indiáni do Montrealu.

 

Po této porážce a následném masakru byl vytvořen třetí battalion o 250 mužích pod velením majora Thomase Tashea. Ten byl poslán na pevnost No. 4. Z pěti companií byly dvě jízdní. Lord Loudoun požádal guvernéra, aby kompanie 50 rangerů sloužila celou zimu.

obr06.jpg

Fort No.4

 

Všichni muži regimentu byli na podzim propuštěni, rangeři byli posláni domů až v lednu.

 

1758

Tento rok byly opět vytvořeny dva battaliony o celkovém počtu 800 mužů.

První, pod velením plukovníka Johna Harta, se připojil ke generálu Jeffry Amherstovi a účastnil se dobití pevnosti Louisburg, která kapitulovala 27. července.

Druhý battalion, kterému velel podplukovník John Goffe, se připojil k silám generála Jamese Abercrombieho a tažení proti pevnosti Carrilon. Při bitvě u této pevnosti, 8. července, zůstal regiment a přidružení rangeři během hlavního útoku na křídle a po té kryli ústup britské armády.

 

1759

 

V tomto roce postavila provincie regiment o síle 1 000 mužů pod velením plukovníka Zaccheuse Lovewella a podplukovníka Johna Goffea. Shromáždil se v Dunstable, nyní Nashua. Před zformováním regimentu velel jednotlivým companiím guvernér a ten jim vydal zvláštní rozkazy. Rozkaz guv.Wentwortha pro kpt. Marstona se zachoval a zní následovně:

 

 

Provincie New Hampshire.

Pro kapitána Jeremiaha Marstona:

Tímto vám nařizuji neprodleně svolat pěší kompanii vytvořenou pro tažení do Kanady pod vaším velením a  přesuňte se do Dunstable, kde obdržíte rozkazy od plk. Lovewella směřující vás dále na Albany. Pokud nemůže být kompanie okamžitě svolána celá, určete rozumného a prozíravého muže, jenž zbylé muže shromáždí a bude vás do Dunstable následovat.

Předáno u Portsmouth 12. dne v měsíci květnu 1759

                                                                                                                               B.Wentworth

 

 

První battalion šel s generálem Jamesem Wolfem ke Quebecku a část i 13. září do bitvy na Abrahamově pláni, kde plnil podpůrnou roli. Druhý battalion šel přes Wocester a Springfield v Massachusetts do Albany. Pod generálem Amherstem se účastnil tažení proti pevnostem Carillon, přejmenované na Ticonderoga a St. Frédéric, přejmenovanou na Crown Point.

V roce 1759 třetina bojeschopných mužů z NH sloužila v britské milici.

 

1760

Plukovník John Goffe vedl 800 mužů regimentu do Crown Point. Šli přes Milford a Peterboro nad Monadnock Mountain Keene, a odtud do Charlestownu, kde přešli řeku Connecticut a budovali cestu z Fort No. 4 do Fort Crown Point zvanou Crown Point Military Road. Za 40 dní vybudovali 26 mil cesty a napojili se na úsek od Crown Point, který předchozí rok vybudovali kapitán John Stark a 200 mužů Rodgers Rangers a major John Hawks s 250ti muži. Od Crown Pointu pokračovali s anglickou armádou přes pevnůstky St. John a Chamblee k Montrealu a účastnili se jeho obléhání a kapitulace.

 

1762 

Dobrovolníci z regimentu sloužili v britské armádě, která obsadila Havanu na Kubě a vyhnala odsud Španěly.